logo

Periodikum o přeměně ve zvěromága

Proces přeměny

Elaine Robillard -

Tento článek pojednává o procesu přeměny člověka do své zvířecí podoby. Jde o detailnější popis fyzických změn.

animagus

Mám za to, že se nejdřív mění vnitřní stavba těla. Ale vše se děje v tak rychlém sledu a s jistou mírou bolesti, že se na odlišení jednotlivých kroků soustředí jen velmi obtížně.

Jak se tedy přeměňuji? Nejprve se začínají zkracovat kosti a přesouvají se orgány. Rovněž se všechno scvrkává, protože nejen žaludek kočky je rozhodně o mnoho menší, než ten můj lidský. Začínám dýchat mělčeji a padám na všechny čtyři končetiny. Až poté se moje tělo mění víc v to kočičí. Cítím, jak se mi rozštěpují kosti, když mi roste (nejen) ocas. Ruce mě nijak zvlášť nebolí, nehty se mi příliš neprodlužují. Začínám hýbat ušima, protože mi to náhle jde samo a velmi snadno.

Někdy v polovině doby přeměny začínají rašit chlupy. Tedy raší mi více chlupů, než mám jako člověk. Ohrnula bych nad tím nos, ale už mi nejde nakrčit. Koukám okolo sebe, svět vypadá pořád tak nějak podobně. Jen ty předměty okolo mě jsou nějaké větší - asi to bude tím, že jsem se smrskla. Zlepšuje se mi čich a já cítím i to, co jsem předtím jako člověk necítila. Blýskají se mi oči a ano, vidím lépe ve tmě. Začínají se ve mně probouzet divoké pudy a musím se ovládat, abych nevyskočila na nejbližší stůl. Oblizuju se a mám chuť na maso. Švihám ocasem. A předstírám, jaká jsem kočka.

Přeměnou jsem získala rozhodně lepší čich a zrak, schopnost vidět ve tmě. Naopak, ztratila jsem jistou míru kognitivních funkcí, respektive, vyžaduje to více práce, abych si udržela lidskou mysl a nevrhla se pudově po prvním syrovém mase, které uvidím.