logo

Moje dojmy z útulku U kočičí tlapky

Esej z předmětu: Kočka, tvor v kouzelnickém světě

Bylo časné ráno, slunce sotva vyšlo, když jsem ťukala na dveře útulku U kočičí tlapky. Chtěla jsem přijít včas, abych mohla kočičku důkladně pozorovat a mít si co zapsat. Inu, ťukala jsem a paní majitelka mi otevřela dveře. Následně mě zavedla za kočičkou.

Myslela jsem, že budu pozorovat nějakou malou opuštěnou smutnou kočičku. Namísto toho se mi dostalo strakaté velké kočky, jejíž prapraprapraděd byl prý maguár. Alespoň tak to zmiňovala mezi řečí majitelka útulku, když mi radila, ať počkám, než kočka přijde ke mně sama. Nelze se divit, s tím jací jsou maguáři a jaká já jsem potvora…

Netrvalo dlouho, naopak, a kočička přiběhla. Přítulně a mile se ke mně měla a já ji podrbala za uchem. Chtěla drbat dále, tak jsem ji drbala dále. Když vtom, z ničeho nic, vycenila zuby a rafla mě do ruky. Jak jen se to mohlo stát?

Koukala jsem nevěřícně na zohyzděnou ruku a chtěla vrazit kočce jednu za ucho. Nic jsem jí přeci neprovedla! Ale naštěstí jsem se udržela a jen jí verbálně vynadala. Ještě by mě mohl někdo vidět a nahlásit mě!

Následně jsem té kousavé potvůrce donesla pokrm. Nakrájené masíčko naložené v červené řepě. Kdyby to nebylo syrové, tak bych jí pokrm i snědla. Kočka jen přišla k misce, ohrnula nad ní nos a odešla si lehnout do pelechu. Já stála u misky a přemýšlela, zda požádat o majitelku o akouzlení misky se žrádlem do trvanlivého stavu, zda máchat s vějířem a odhánět mouchy, nebo zda nechat misku se žrádlem svému osudu. Protože jsem však tvor líný a nebylo mi řečeno nic, sedla jsem si do kouta a nechala misku jejímu osudu.

Co vám mám povídat, kočka spala a minuty se vlekly. Ještě štěstí, že jsem s sebou měla knížku a mohla trávit dlouhé a předlouhé minuty studiem. Když mě náhle praštil přes nos hrozný zápach následně doplněný škrábáním písku. I došla si kočka na záchod, snad aby měla kam dávat oběd. Pak tedy vyrazila na maso, nachystané ráno. Já mezitím, vědouc, že pozorování ostatních při jídle je neslušné, vyrazila ke kočičímu záchodu.

Díky Merline, že jsme kouzelníci. Nechtěla bych nějaké záchody čistit holýma rukama! Ještě štěstí, že je „Pulířexo“ tak univerzální formulka. A ještě štěstí, že ji umím!

Když se micina najedla, koukla na mě, jako by přemýšlela, co se mnou bude dál dělat. Zamňoukala a já nechápala, co tím chce jako říci. Tak zamňoukala znovu. Stále jsem nechápala. Koneckonců, s kočkami člověk nemá žádné vnitřní pouto. Zvlášť když nejsou jeho. Na kočku jsem se tedy zašklebila a vytáhla z kapsy tréninkovou zlatonku z posledního tréninku. Proč jsem ji měla u sebe tenkrát netuším, ale kočce se zjevně zalíbila.

Místo toho, aby si čičina zase lehla do pelíšku a spala, začala nahánět tu mou zlatonku. Při tom samozřejmě zcela ignorovala, že se nejedná o hračku určenou pro ni, nýbrž o hračku určenou pro mě. Ale vysvětlujte vlastnictví kočkám, natož kočkám příbuzným maguárům. Zlatonka lítala sem a tam, kočka za ní. Měla jsem o ně strach, jak o zlatonku, tak o kočku. Tak jsem jí zlatonku zabavila. A bylo po hře.

Chýlil se pomalu čas večera, tak jsem číče nachystala večeři, podobnou jako snídani a postavila misku na zem. Tedy spíš bych měla říci, že jsem postavila misku tak-tak na zem, jinak by micka jistojistě hodovala na mé ruce. Když se čičina najedla, vyčistila jsem jí misku, naklepala polštář na spaní a vyrazila za paní majitelkou, rozloučit se.

Musím přiznat, že to byl vskutku náročný den. Ne, že bych byla uťapkaná, jako kdybych šla na desetikilometrovou tůru se psem. Ani nejsem znavená, jako kdybych čistila rybičkám veliké akvárium. Nejen, že mám pocit, že jsem výkonnostně neudělala nic, ale vlastně ve vztahu ke kočce nevím, co jsem udělala dobře a co špatně. Krmě byla pokraždé podobná, ale chovala se k ní jinak. Rovněž jsem si s kočkou chvíli hrála a pak mě bezdůvodně napadla. Můžná jsem jí měla donést na úplatek nějaký mls, ale cosi mi říkalo, že sušené potkaní ocasy nejsou zrovna tím, na čem by si kočka musela pochutnat. Na druhou stranu bych možná neprohloupila.

Kočky jsou krásné, ale pekelně nebezpečné. Ale vysvětlete mi, prosím, kdo se v nich má vyznat. Já to dnes rozhodně nepochopila.

Zpátky do menu